V době, kdy o komercializaci vědeckých výsledků hovoří i premiér ČR, je normální, že se do malebného města na severu Evropy sjede 400 specialistů, jejichž náplní práce není nic jiného než prodávat technologie vymyšlené na univerzitách. Přinášíme shrnutí hlavních myšlenek, které zazněly na letošní výroční konferenci Asociace evropských profesionálů transferu technologií (ASTP) v Bergenu.

Bergen, místo konání výroční konference ASTP

Zatímco problémy související s negativním postojem části akademické obce ke spolupráci s byznysem jsou na všech univerzitách víceméně stejné, kanceláře transferu technologií (TTO) ve Švýcarsku a Velké Británii se v současnosti potýkají s problémy trochu jiného rázu, které jim ostatní mohou jen tiše závidět. V posledních letech jim výrazně narostla agenda a s tím související náklady na patentovou ochranu. TTO jsou tak nucena přicházet s novými obchodními modely, jako je například patentování „just-in-time“, tedy v okamžiku, kdy je potvrzen kupce, nebo budování strategických aliancí s jinými TTO za účelem vyjednání lepších finančních podmínek a vyšší úrovně služeb poskytovaných externími dodavateli (např. patentovými zástupci či překladatelskými kancelářemi.) TTO Polytechnické univerzity v Lausanne (EPFL) tímto způsobem ušetří až třetinu nákladů na patentovou ochranu a při přibližně 300 oznámených vynálezech ročně si vystačí s pracovní silou rovnající se 3,8 úvazku. Jak je to možné? Existuje několik podmínek pro dosažení takové efektivity:

• jasná strategie univerzity v oblasti ochrany duševního vlastnictví
• definované procesní modely, tzn. jednotlivé kroky ochrany a komercializace duševního vlastnictví jsou do jisté míry standardizované)
• interní zkušenost s oceňováním duševního vlastnictví
• nezávislost TTO – TTO musí být oprávněno nakládat s duševním vlastnictvím
• patentový rozpočet

Zapomeňte na licence

Zkušenosti ze Švýcarska a Belgie (obě země patří mezi evropské šampiony v komercializaci) ukazují, že pozornost velkých firem se přesouvá od licencí ke smlouvám o spolupráci a výzkumným kontraktům. Podniky mohou touto cestou získat více než „jen“ inovace. Dohoda jim zajistí přístup k výzkumníkům univerzity a jejich know-how. Možná si říkáte: nic nového pod sluncem. Ďábel však jako vždy vězí v detailu: firma totiž musí kromě ceny zakázky hradit také 40 % nepřímých nákladů. Výměnou dostane plná práva k duševnímu vlastnictví, pocházejícímu z projektu. Těchto 40 % není při platech špičkových vědců a nákladech na vybavení a provoz laboratoří vůbec málo. Příjmy školy jsou tak mnohdy daleko vyšší než skrze licenční poplatky, a především jsou lépe časově rozložené (první příjmy z patentů lze čekat v průměru až po 8 letech po oznámení vynálezu). Pro firmy může být sice problematické platit předem za výzkum, jehož výsledek je nejistý – na rozdíl od licence, kde již „kupují“ přinejmenším proof-of-concept či prototyp - je to však riziko srovnatelné s investováním do vlastního R&D.

Spolupráce s SME je charita

Otázka, která aktuálně hýbe světem transferu technologií, je spolupráce s malými a středními podniky (SME). Ačkoli velké společnosti jako IBM nebo Procter & Gamble posilují spolupráci s univerzitami po celém světě v rámci tzv. otevřeného inovačního modelu, malé a střední podniky zůstávají klíčovým odběratelem univerzit zejména v oblastech, kde je regionální rozvoj a zvyšování konkurenceschopnosti místní ekonomiky politickou prioritou. Příkladem může být Glasgow. Oddělení Research & Enterprise University of Glasgow za podpory Evropské unie, statutárního města Glasgow a rozvojové agentury Scottish Enterprise spustilo několik projektů zaměřených na propojení lokálních firem s kapacitami univerzity. Tento model má blízko k podpoře inovačního podnikání; zahrnuje prvky grantového poradenství a marketingu výzkumné základny univerzity. Podle Elizabeth Gray, Senior Business Development Manager University of Glasgow, se však kancelář Research & Enterprise bude muset v budoucnu v souvislosti s ukončením podpory také změnit na klasické TTO postavené na obchodním modelu.

Další důvody proč nespolupracovat s SME

Spolupráce s malými a středními podniky byla i tématem vystoupení Oleho Kringa ze společnosti Scandinavian Micro Biodevices. Tento Dán má bohaté zkušenosti jak z velkých společností, tak ze start-upů, kterých v průběhu své kariéry založil devět, a jeden, zaměřený na veterinární diagnostiku, v současnosti vede. Podle Kringa jsou univerzitní TTO jednostranně orientované na velké podniky. Spolupráce s nimi je jednodušší, neboť mají podobnou organizační strukturu. Zaměstnanci TTO a vědci se zde setkávají se sobě rovnými – většinou výzkumníky interního R&D oddělení firmy. Velká společnost má poměrně štědrý výzkumný rozpočet, může si dovolit vyplatit zálohy předem a dokáže akceptovat, pokud výzkum nevede k očekávaným výsledkům a je nutné ho zastavit. Pracovníci TTO mají tendenci opomíjet malé a střední podniky a jednat jen s těmi velkými ještě z jednoho podstatného důvodu: smlouva s malou firmou se nedá zúročit pro PR. Je rozdíl, když prodáte licenci IBM (velké peníze, prestiž) a když podepíšete kontrakt s malou, neznámou firmou. Statistiky potvrzují logiku tohoto uvažování. Většina licenčních příjmů obvykle plyne pouze z 5 % patentového portfolia univerzity.

Proč rozhodně spolupracovat s SME

Proč by tedy vysoké školy měly s malými a středními podniky spolupracovat? Důvodů je několik. Počet potenciálních „zákazníků“ se mnohonásobně zvýší, a tím i šance na úspěch. Malé firmy jsou více motivované spolupráci dotáhnout až do konce, projekty mívají dynamičtější průběh. Je však třeba předem diskutovat několik základních problémů. Jedním z nich je povinnost vědce publikovat výsledky, ať jsou pozitivní nebo negativní. Firma dále musí pochopit, že nedostane hotový produkt, ale přinejlepším funkční vzorek. Univerzita není její R&D oddělení – nemůže tedy po vědcích žádat tolik, kolik by mohla chtít od vlastních zaměstnanců. Smlouva o spolupráci musí jednoznačně specifikovat, co je a není součástí výzkumné zakázky. Pokud chce firma s vědci dlouhodobě spolupracovat a zapojit je do dalšího produktového vývoje či zlepšování, musí být uzavřena další smlouva.

Technologie nebo rohlíky – z marketingového hlediska totéž

Velkým tématem konference byl marketing technologií. Podle Jane Muir, Associate Director kanceláře pro licencování technologií na University of Florida, se marketing vynálezů nijak zvlášť neliší od marketingu běžných výrobků. Používá stejné kanály a funguje na tomtéž principu. V TTO, která jsou zavalena „obchodními případy“ a stále náročnější administrativou, na marketing často už nezbývá čas. Je to škoda, neboť snaha nese ovoce – 42 % prodejů licencí na University of Florida od roku 2000 bylo spojeno s marketingovou kampaní a tento podíl stále stoupá. Podle často citované statistiky je 70 % všech technologií komercializováno díky kontaktům samotného vědce. To je podle Jane Muir důkazem, že TTO nezvládají marketing, a nezbývá jim, než se v tomto směru spolehnout na samotné vynálezce.

Poznámka na závěr - kontaktní sport

Na konferenci ASTP v Bergenu se v rámci babylonského jazykového zmatení utkalo několik výrazů v soutěži o „nejvýstižnější a nejsrozumitelnější termín pro komercializaci duševního vlastnictví“. Francouzi nenápadně prosazovali své „valorisation“, Britové „business development“, nejčastěji byl ke slyšení unijně šedivý „transfer technologií“. Vítězem se nakonec stala Jane Muir z USA. Jako ředitelka TTO univerzity, jež staví svou slávu na úspěších atletických týmů Florida Gators, nazvala transfer technologií kontaktním sportem.