Kritický popis českého inovačního prostředí si vyslechli 1.4. 2008 účastníci přednášky „Vše, co jste chtěli vědět o…, a báli jste se zeptat“ z úst generálního ředitele společnosti Siemens a předsedy Fóra průmyslu a vysokých škol Pavla Kafky. Kafka zde představil 12 bariér bránících většímu rozvoji spolupráce vědy a průmyslu.
O Pavlu Kafkovi a firmě Siemens
 |
|
Pavel Kafka |
Před příchodem do společnosti Siemens působil Pavel Kafka jako analytik na ministerstvu zahraničí a v rámci zaměstnání pobýval několik let v Japonsku, Řecku a Německu. Je absolventem pražské VŠE. Ředitelem české pobočky Siemensu je od roku 1994. Siemens je technologický gigant s celosvětovou přítomností, v ČR zaměstnává kolem 10 tisíc zaměstnanců a dosahuje obratu 1,25 mld. Vývojové a výrobní portfolio Siemensu sahá od diagnostických systémů v medicíně přes technologie související s výrobou a přenosem elektrické energie po kolejová vozidla, železniční infrastrukturu, pohony a řízení, automatizace provozu a technologie staveb. Dalším pilířem jsou řešení v oblasti hutního průmyslu, ekologie, čištění a úpravy vody. Klíčem ke globálnímu úspěchu Siemensu je podle Pavla Kafky flexibilita a inovace. „Ekonomické šance se neustále mění, každá firma musí sebekriticky hodnotit svoje kompetence vzhledem k dalšímu vývoji, zvažovat, zda si může a má tyto kompetence dokoupit,“ vysvětluje podstatu fungování globálního byznysu Pavel Kafka. Schopnost měnit portfolio a soustřeďovat se na to, co nejlépe umíte, rozhoduje o tom, zda dosáhnete úspěchu, či ne. Vyspělost nabízených technologií však není tím nejdůležitějším faktorem. Trh se řídí přáním zákazníků, pro které je důležitým kritériem také cena či míra rizika. Velké části světového trhu špičkové technologie nevyžadují. Tyto země si podle Pavla Kafky musejí nejprve samy ověřit, že investovat do inovativních řešení se vyplatí. Česká republika se nyní nachází na rozcestí – bude podporovat špičkový výzkum a využívat jeho výsledky, nebo vsadí na jistotu již odzkoušeného? Příkladem je výběr mýtného, kde jsme podle Pavka Kafky zvolili technologii na úrovni minulého století. Dlužno dodat, že společnost Siemens původně uvažovala o vstupu do veřejné soutěže na dodávku systému elektronického mýtného, ale nakonec se nepřihlásila.
Český (a evropský) problém
Vítězství zastaralé technologie v soutěži o státní zakázku je příkladem, na kterém lze demonstrovat hlavní problém současné inovační politiky ČR i Evropské unie. Voláme sice po přenosu výsledků výzkumu a vývoje do praxe, nedokážeme však již zajistit, aby průmysl a veřejná sféra tyto nové poznatky uplatňovaly. Nepodpoří-li vláda high-tech řešení s perspektivou dalšího vývoje, na kterém by se mohli podílet a profesně růst také čeští odborníci, je to jasný signál, že technologická vyspělost země není její prioritou. „Pokud se budeme bavit, kolik procent HDP má jít na výzkum a vývoj a potom jeho výstupy nepoptáme, výzkum se bude tlačit do všemožných slepých uliček,“ vysvětluje Pavel Kafka. Dalším projevem nedostatku strategického myšlení je podpora podniků, které staví svoji konkurenceschopnost pouze na nákladové přednosti. V ČR se koncentruje produkce, zatímco nejdůležitější části hodnototvorného řetězce zůstávají na západě.
Fórum průmyslu a vysokých škol identifikovalo nedostatky absolventů
Fórum průmyslu a vysokých škol vzniklo před 12 lety z iniciativy tehdejšího rektora ČVUT Stanislava Hanzla. Bylo koncipováno jako platforma pro výměnu zkušeností; jako mnoho podobných organizací však většinu času dřímalo. „V posledních letech jsme si řekli, že by bylo dobré z tohoto kroužku vytvořit instituci, jejíž hlas by byl víc slyšet. Jelikož jsem byl jedním z největších kritiků dosavadního stavu, stal jsem se jeho předsedou,“ říká Pavel Kafka. Fórum uspořádalo dvě konference, první na téma „jak má vypadat absolvent technické vysoké školy“, druhá na téma „bariéry spolupráce škol a průmyslu“.
Jaké jsou tedy nedostatky absolventů technických VŠ podle představitelů českého průmyslu? Z jedné třetiny jde o znalostním vybavení; to však lze dohnat doškolením. Ze dvou třetin jsou však nedostatky spatřovány v měkkých znalostech a dovednostech absolventů, se kterými se většinou nedá již nic dělat. Absolventi neumějí komunikovat přesně v českém jazyce, neumějí pochopit správně český text. Problémem je také komunikace v mezigeneračních týmech, chybí schopnost a ochota se přizpůsobit.
Bariéry spolupráce VŠ a průmyslu
Konference FPVŠ na téma „Průmysl a vysoké školy: limity, bariéry, spolupráce a perspektivy“ se konala v rámci doprovodného programu Mezinárodního strojírenského veletrhu 2007 v Brně. Na následujících bariérách se shodla nejen konference Fóra vysokých škol a průmyslu, ale také další vystupující jako Prof. Jan Švejnar, Jan Mühlfeit (viceprezident Microsoft Europe), Rudolf Pernický (ředitel Boston Consulting Group) ad:
- Nízká společenská podpora inovací a studia VŠ technického směru.
Nemáme poptávku po vyspělých technologiích, stát nakupuje zastaralé technologie. Příkladem jsou zmiňované mýtné brány založené na mikrovlnné technologii či ostrovní signalizace na dráze. Lokomotivy se musí na hranicích přepřahat, ačkoliv jsme za evropské peníze budovali mezinárodní koridory.
- Nízký zájem společnosti o technické obory, nezájem mladých o vědu a techniku.
Školství je feminizováno, nejsou povinné maturity z matematiky. Je třeba přehodnotit metody výuky v celém školství.
- Nízká podpora spolupráce škol a průmyslu.
Fungování a řízení škol je velmi odlišné od světa průmyslu. VŠ nejsou chápány jako služba zákazníkovi. Do VŠ se musí pustit manažerské řízení. Řešení je spatřováno v posílení role správních rad. Zákon, kterým byly ustaveny, jim dal velmi všeobecný úkol dbát na hospodaření a ochranu majetku, ale nedal jim do ruky žádný instrument. Rada složená z nejvyšších představitelů města, národní banky a dalších organizací či firem je nucena rozhodovat o tom, zda je možné udělat přeložku telefonního kabelu přes tenisové hřiště. Českému průmyslu by podle Pavla Kafky prospěl systém tzv. duálního vzdělávání, který je obvyklý v Německu. Studenti stráví 6 týdnů ve škole a 6 týdnů na praxi ve firmě. „Uznávám, že existuje velká averze ve firmách, kde se jede na výkon a kde nejsou možné žádné prostoje. Když se tento model uplatňuje po celé 5-semestrové studium, po několika stážích ve firmě již přestávají být studenti zátěží, začínají se více zapojovat do procesů a stávají se pro firmu přínosem. Český model jednorázových měsíčních stáží je tedy pro firmy nepřijatelný, neboť v okamžiku, kdy se student začíná zapracovávat, tak odchází,“ říká Pavel Kafka.
- Roztříštěnost financování VaV
- Administrativní náročnost projektů financovaných z EU nebo rozpočtu ČR
- Špatně nastavené hodnocení VŠ
- Nízká „civilizačně-podnikatelská“ úroveň
na straně firem, tj. absence strategického myšlení. Soustředění na krátkodobá hlediska a nákladové konkurenční výhody.
- Nízký zájem o celoživotní vzdělávání ze strany pracovníků,
nezájem o podporu formou podnikových stipendií.
- Chybí motivační stimuly pro spolupráci,
neboť školy a průmysl mají odlišné cíle. Jako bariéra je viděn také vztah student a podnik v případě diplomových prací. Studenti jsou viděni spíše jako zátěž než jako investice. Na druhé straně velmi nízká efektivita práce vzhledem ke znalostnímu potenciálu pracovní síly = jsme překvalifikovaní, ale málo výkonní.
- Chybí systemizovaná zpětná vazba od průmyslu ke školám.
Jak integrovat odborníky z praxe do výuky na VŠ
Společnost Siemens zaměstnává 450 profesorů na univerzitách po celém světě, čímž dochází podle Pavla Kafky k naprosto přirozenému propojení akademického vzdělávání s přípravou na práci v podnicích. V ČR jsou vysoké školy ochotné pozvat odborníky z praxe, jen pokud jde o jednorázové přednášky, nedokáží však takového člověka integrovat natolik, aby mohl ovlivňovat chod katedry, podílet se na tvorbě učebních materiálů atd. „Nevím, proč by například konstruktér, který nemá žádné články v impaktovaných časopisech, ale zkonstruoval dvě úspěšné lokomotivy, nemohl získat akademický post,“ diví se Pavel Kafka.
Nejsnazší kontrolou efektivity výzkumu je podle Pavla Kafky systém kofinancování s průmyslem. Průmysl si sám řekne, zda výsledky potřebuje nebo ne, sám si zkontroluje, zda výzkum probíhá podle jeho představ. Jiné cesty vedou k nárůstu byrokracie. „Výzkum je tu proto, aby se ekonomicky zužitkoval, a to je úkolem průmyslové sféry. Průmysl by se proto na něm měl také podílet určitým procentem,“ říká Pavel Kafka.
Videozáznam z akce, pořízený Audiovizuálním centrem studentů ČVUT, si můžete prohlédnout zde.