Lukáš Kencl:

Jaká je koncepce seminářů RDC Wednesday Talk Series?

Wednesday Talk Series je cyklus přednášek, na kterých řečníci z průmyslového i akademického prostředí představují novinky a trendy ve výzkumu, ale i byznysu v oblasti komunikačních technologií. Je to místo, kde se o novinkách nejen dozvíte, ale můžete o nich živě diskutovat, kde se setkávají lidé z různých prostředí a navzájem se obohacují.

Navštěvují vaše přednášky také lidé z firem?

Ano, tento cíl se nám daří naplňovat. Třeba přednášku Roberta Bešťáka o technologiích 4G navštívili zástupci mobilních operátorů. Chceme, aby se tyto akce staly platformou, na které se setkávají zástupci akademického a průmyslového světa.

Jakými tématy je lákáte?

Jde o komunikační technologie obecně. Například přednáška Jiřího Navrátila ze sdružení CESNET se týkala možností vývoje Internetu v horizontu přibližně 10 až 15 let. Tento týden je na programu přednáška na téma obchodní modelování v komunikačních sítích, kde se podíváme, jakým způsobem si na sebe sítě dokáží vydělat. Záběr je tedy široký a zahrnuje vše, co se komunikačních technologií týká, výhled do budoucna i obchodní a výzkumné trendy.

Spolu s Wednesday Talk Series jste odstartovali také páteční RDC Technical Seminars. O co jde?

Tyto semináře mají trochu jinou roli. V zásadě se nezabývají tolik pohledem do budoucna, ale spíše vhodně doplňují výuku o detailní pohled na komunikační technologie současnosti. Cílovou skupinou jsou především studenti, kteří se s těmito technologiemi chtějí seznámit a více s nimi pracovat. Semináře vedou profesionální školitelé z centra Trainingpoint, kteří mají zkušenosti s komerčním školením ve firmách. Pevně doufám, že postupem času se podobné semináře podaří prosadit do výuky na ČVUT, neboť přinášejí aktuální a relevantní poznatky, a velký zájem studentů dokazuje, že to má smysl.

Jaké trendy v současném výzkumu komunikačních technologií rozpoznáváte a případně pokrýváte ve svých přednáškách?

RDC je laboratoř, která se zabývá převážně bezdrátovými technologiemi, velká část přednášek se proto soustředí právě na ně. Kupříkladu přednáška s titulem „Towards 4G“ se zabývala LTE a dalšími perspektivními technologiemi, jako např. Wimax. V této oblasti probíhá zajímavý komerční i technologický boj o to, která technologie se prosadí a stane se novým mainstreamem. Další otázkou je, jaký obchodní model nasazení těchto technologií se uplatní. V minulosti se některé modely neosvědčily; někteří operátoři například vůbec nenasadili technologie 3G, které se pro ně ukázaly jako příliš nákladné.

Dále nás zajímají nové aplikace v bezdrátových sítích. Je jasné, že technologický pokrok nemá valného smyslu, aniž by existovaly aplikace, které novou kapacitu využijí. O tom bude např. přednáška společnosti Ericsson, která se bude zabývat mimo jiné mobilní televizí.

Pak tu máme další okruh přednášek, které se netýkají přímo bezdrátových sítí, ale souvisejících aspektů, například bezpečnosti – o té bude mluvit zástupce společnosti Hewlett-Packard. Další zajímavou problematikou jsou komunity v bezdrátových sítích, o kterých pojednávala první přednáška Sonji Buchegger z Deutsche Telekom Laboratories.

Existuje v ČR výzkum, který by s těmito trendy držel krok?

Například CESNET patří k evropské špičce výzkumu pevných sítí. V oblasti mobilních sítí bychom chtěli v rámci ČR tuto roli hrát my. Cestou je začlenění do mezinárodních výzkumných struktur – my například navazujeme intenzivní spolupráci s globálními výzkumnými organizacemi Vodafone Group RnD a IBM Research. Aktivity v ČR na tomto poli jsou poněkud roztříštěné, v bezdrátových technologiích tu nemáme jednoznačného leadera. Věřím, že postupně se nám podaří do ČR špičkový výzkum přivést.

Vaším cílem je tedy vytvořit platformu, která by umožnila koordinovat tyto roztříštěné aktivity?

Ano. Tyto přednášky mají být místem setkávání a výměny informací, kontaktním bodem mezi akademickým výzkumem a komerční sférou. V zahraničí, kde jsem dlouhou dobu působil, je výměna zkušeností touto formou zcela běžná a zažitá. V ČR panuje jistá nedůvěra a nedorozumění mezi těmito dvěma segmenty ohledně možností, mechanismů a přínosu vzájemné spolupráce. Osobní setkávání na akcích, jako jsou Wednesday Talk Series, může tyto překážky pomoci odbourat.

Jak slyší na nové poznatky vědy a výzkumu, případně aktuální technologické trendy firmy na českém telekomunikačním trhu?

Zobecnění není možné, přesto říkám, že místní operátoři mají o inovace zájem. Náš trh je specifický oproti ostatním zemím, ať již rozdělením pozic operátorů na trhu či technologickou vyspělostí, není tedy často možné úplně replikovat technologie, které se nasazují v zahraničí. Společným znakem českých operátorů je velký tlak na ekonomický výkon, který někdy převažuje nad snahou investovat do R&D. Myslím si, že změna tohoto paradigmatu je otázkou komunikace a ochoty dohodnout se na mechanismech, jak mohou vysoké školy či výzkumné instituce s operátory vycházet. Historie RDC dokládá, že spolupráce s univerzitami není něco, čemu by se operátoři a priori bránili, a my jsme za dosavadní podporu velmi vděčni. Tyto společnosti však většinou mají globální výzkumné organizace, které slouží jako jejich primární zdroj inovací. Proto je pro ně problematické udržovat si lokální výzkumnou divizi, která není součástí centrálních aktivit. Cestou, kterou se ubíráme i v RDC, je soustředit se na řešení replikovatelná pro globální trh, schopná mezinárodní soutěže, ve spolupráci se světovými výzkumnými organizacemi. Věřím, že úspěchu této strategie napomohou i výrazné investice EU směřující do R&D v ČR v nejbližších letech.

Myslíte, že jednou z bariér spolupráce firem s univerzitami jsou nevyjasněné otázky ohledně průmyslových práv?

Průmyslová práva jsou živou otázkou diskutovanou po celém světě. V České republice vidím jako určitý problém, že vysoké školy nemají jasně definovanou politiku, zda a jak IP chránit a využívat. V některých odvětvích, například ve farmaceutickém průmyslu, je ochrana průmyslových práv naprosto zásadní věc, neboť náklady na vývoj léku jsou astronomické. Pomocí patentové ochrany je tak možné zajistit návratnost těchto investic. V IT a komunikačním byznysu jsou patenty někdy spíše na závadu, neboť je třeba, aby inovace šly co nejrychleji kupředu, a ochrana může vývoj zdržovat. V minulosti jsem pracoval ve dvou špičkových výzkumných pracovištích, která měla diametrálně odlišnou strategii. IBM je světovým leaderem v patentové ochraně, soustředí se na ni a má z toho velké zisky. Intel má naopak strategii se ve spolupráci s univerzitami ochranou průmyslových práv příliš nezatěžovat a především podpořit rychlost a zlomový charakter inovací. Každá instituce si musí svoji strategii zvolit. ČVUT je v tomto ohledu spíše na začátku, při jednání s firemními partnery to vnímám jako nedostatek.

Myslíte, že při tvorbě této strategie by univerzitě mohly pomoct podniky?

Nechat si v této oblasti radit od byznysu by mohlo být ošidné. Po pravdě řečeno, toto téma si musí univerzita vyřešit sama. To znamená, že pravidla by měla být nastavena tak, aby nebránila vzniku spin-off a drobných firem při univerzitě. Dalo by se například postupovat cestou konzultací s jinými velkými univerzitami ve světě, které s průmyslem dlouhodobě spolupracují a mají s tím zkušenosti.