Ačkoliv nejsme na blogu, ale na oficiální webové výkladní skříni, při přemýšlení o tom, jak vám přiblížit, co se dělo na doprovodných seminářích Workshopu 2008, jsem se rozhodl uchýlit k poněkud subjektivnější výpovědi. A začneme hned zostra: podle mého názoru ČVUT tak zajímavé řečníky dlouho nehostilo.
Naší původní ideou bylo zasadit doprovodné semináře Workshopu do rámce příběhu o vzniku a dozrávání „velké myšlenky“. Na počátku je vědec s osvícenou hlavou, ale holou zadnicí. Kde sehnat peníze na realizaci nápadů? První ze seminářů se proto měl zaměřit na granty a možnosti financování výzkumu. Vědec vymyslí převratné řešení (algoritmus, software, topografii polovodičového výrobku atd.). Ne každý, kdo projeví zájem o výsledky jeho práce, je ale opravdový kamarád. Je čas začít myslet na právní ochranu – kroky prozíravého vědce vedou do kanceláře patentového zástupce. Tématem dalšího semináře proto byla zvolena ochrana duševního vlastnictví. V okamžiku, kdy má vědec svůj vynález ochráněn, jej může začít komercializovat. Opouští bezpečně známé prostředí laboratoře a míří na setkání se zástupci podnikatelské obce. Tady bude potřebovat sebevědomý a přesvědčivý projev, neboť aureola úspěchu sama úspěch plodí. V pořadí třetí seminář tedy měl být věnován (sebe)prezentaci. Vědcovy úspěchy začínají vyvolávat obdiv – respektive závist – okolí i zájem médií. Co dělat, když se ocitnete v televizním nebo rozhlasovém studiu? Jak vysvětlit podstatu svého výzkumu magnetooptické spektroskopie běžnému posluchači, který nemusí vědět ani, co je lineární funkce? To jsou otázky, na které jsme se chtěli zaměřit v posledním semináři o vědě v médiích. Osud (organizační logika) však rozházel jednotlivé kapitoly příběhu ledabyle do tří přednáškových dní, a tak jsme začínali s tématem, které mělo přijít až na závěr – s médii.
Kdo se bojí médií?
Na semináři se sešel Vladimír Kořen z České televize, jeden z nejvýznamnějších vědeckých novinářů, prakticky zodpovědný za agendu ČT v této oblasti, s Ondřejem Vrtiškou, šéfredaktorem rádia Leonardo, digitální stanice Českého rozhlasu zaměřené čistě na popularizaci vědy. Kromě toho, jaké oblečení byste si neměli brát do televize (to s vzory a proužky), jste se mohli dozvědět především, že médií není třeba se bát – postprodukce je mocná čarodějka, která dá šanci vyniknout i těm největším trémistům. Pochopitelně jen když redaktor chce, a to chce kupodivu vždycky. Ne ve všech oblastech žurnalistiky jsou totiž zájmy média a respondenta tak kompatibilní. Zatímco v politice či v byznysu poptávka po mediální prezentaci převyšuje nabídku volného prostoru, vědci se zatím do médií příliš nehrnou, a tak jsou redaktoři ochotní jim vyjít vstříc. Běžné je, že se pořady autorizují. Vědec tak má kontrolu nad svým mediálním obrazem a zároveň poskytuje zpětnou vazbu redaktorovi, který potřebuje být ujištěn, že neudělal žádnou faktickou chybu.
Podle Vladimíra Kořena existují tři scénáře, jak se do médií dostat. V hlavních zprávách, kde panuje nejostřejší konkurence událostí ze všech oblastí, má věda šanci jen za předpokladu, že se jedná o významnou událost s aktuální platností k danému datu. Zpravodajstvím ČT již několikrát proběhla informace o uveřejnění článku českého vědce v prestižním časopise jako Nature nebo Science. Druhou možností je získat pozvání do pořadu o vědě, kde dostanete poměrně velký prostor na představení svého projektu. Třetí možností je pak komentování významného zahraničního objevu či fenoménu, který spadá do oblasti vaší odbornosti.
Je v zájmu každé vysoké školy či vědecké instituce mít seznam „expertů na telefonu“, kteří jsou připraveni na požádání srozumitelně a poutavě komentovat aktuální dění ve svých oborech. Každá instituce by také měla podporovat vystoupení svých odborníků v pořadech věnovaných vědě. Ty sice nemají takovou sledovanost jako večerní zprávy, mohou však zvýšit renomé instituce v rámci vědecké komunity, posilují identifikaci jejích zaměstnanců s vlastním pracovištěm a mohou přitáhnout zájem veřejnosti k technickým oborům či vědě jako takové. Potřeba popularizace však dosud není ze strany vědců vždy správně chápána. Podle Ondřeje Vrtišky je osvojení složitého vědeckého jazyka do značné míry otázkou prestiže, o níž se žádný vědec během minutového vystoupení v médiích nechce připravit. Jen málokdo je ochoten veřejně připustit, že „vědátorský“ způsob vyjadřování není jeho mateřštinou a že za jiných okolností (například mezi kolegy) dokáže o svém výzkumu mluvit jinak a srozumitelněji. Média proto přitozeně tíhnou k popularizátorům, kteří dokáží složité problémy vědy přiblížit jejich publiku. Například Prof. František Koukolník nebo Jaroslav Petr nepatří – měřeno čistě akademickými kritérii – ke špičce české vědy, jejich role je však nezastupitelná a zaslouží si náš obrovský obdiv.
A kdože se to bojí médií? Všichni ti, kteří na seminář nepřišli – a bylo jich bohužel rekordně mnoho.
Jak zaujmout nebo zničit prezentací?
Jen málokdo by dokázal ocenit ironii situace, kdy by mu o prezentování vykládal někdo, kdo prezentovat neumí. To rozhodně nebyl případ Martina Röhricha, HR manažera vývojového střediska společnosti Honeywell, který vedl seminář „S kůží na trh“. Na začátku předvedl kouzelnické číslo s barevnými spreji a flipchartem, jehož výsledkem byl nápis propsaný skrz šablonu svrchního papíru. Od té chvíle měl posluchače na své straně. Humor hraje velkou roli, ne vždy je však vhodný (např. v Japonsku). Při vystupování před jakkoli velkým publikem byste měli mít na paměti, že vaši posluchači jsou vždy o krok napřed – vytvářejí si vlastní názory na základě skutečností, které často nedokážete ovlivnit, a mohou vás překvapit dotazy, které byste opravdu nečekali. „Vždyť o tomhle jsem mluvil před deseti minutami,“ říká si zaskočený řečník a začne opakovat naučený text. Kdyby věděl, že text představuje jen 7 % celkové informace, kterou posluchači vnímají, zatímco 55 % jejich pozornosti je soustředěno na jeho kravatu s motivem myšáka Mickeyho a nervózní přešlapování za řečnickým pultem, zvolil by jinou komunikační strategii. Podle Röhricha by se měl v první řadě výborně připravit – mít 110 % potřebných informací člověku dodá patřičnou sebedůvěru. Co dál? Měl by myslet na to, co by si z jeho prezentace měli posluchači odnést. Měl by se snažit mluvit jednouše a srozumitelně. Mnohé problémy lze vyjádřit jednoduchou zkratkou, která publiku utkví na dlouho v paměti. Čeho byste se měli při prezentaci naopak vyvarovat? Nečíst připravený text, neotáčet se k promítacímu plátnu, nepřetěžovat PowerPointové slidey texty, grafikou a efekty. Zatímco u běžné, obchodní, prezentace zaujmete zejména konkrétními fakty a výhodami, u prezentace nových řešení a inovací stojíte před problémem, jak překonat zažité myšlení. Lidem byste měli nabídnout příběh, vizi, vtáhnout je do problému tak, aby se sami cítili zainteresovaní na jeho řešení. A hlavně: jako medvěd na tomto obrázku, který ví, že iglú nevydá své poklady zadarmo, a přesto se nehodlá jen tak vzdát, se vždy snažte pro dobrý výsledek udělat maximum.
Patenty atd.
Jak se ukázalo v soutěži Trans it!, vědci na ČVUT (a pravděpodobně i jinde) nevnímají téma ochrany duševního vlastnictví dostatečně vážně. V poslední době začíná bít na poplach také Úřad průmyslového vlastnictví či Institut Svazu průmyslu. Ochrana duševního vlastnictví, tedy patenty, užitné vzory, průmyslové vzory atd., je kamenem úrazu i úhelným kamenem veškerého snažení v oblasti inovací a komercializace know-how či technických řešení. Proč by se jí měli vědci zabývat? Protože jde o peníze, říká Otakar Fojt, vědecký atašé Britského velvyslanectví v Praze. Vysoké školy se snaží patentové aktivity svých zaměstnanců podporovat, jdou na to však poněkud scestně. V ČR dostanete za udělený patent 50 bodů („bobříků“). Samotné udělení patentu má však coby kritérium kvality výzkumu velmi nízkou vypovídací hodnotu – za prvé není jasné, zda bude patent využit, za druhé není zohledněn komerční přínos daného řešení. Může tedy jít o naprostý nesmysl, který nikdo v praxi nepotřebuje. Příkladů takových vynálezů jsou na internetu stovky, jeden uvedl Otakar Fojt. Jde o tento rotační porodní stůl, který pomocí odstředivé síly pomáhá matce přivést na svět dítě.
Podle Fojta by měly školy oceňovat až udělenou licenci, která je hmatatelným důkazem, že o vyvinuté řešení je v praxi zájem. S licencí se navíc pojí i další benefity pro univezitu (finanční i nefinanční). Pokud vás zajímá, jak v praxi ochránit svůj vynález, technické řešení či design, jak se zorientovat v patentových databázích, kolik vás bude právní ochrana stát a kolik vám může vynést, přihlašte se do e-learningového předmětu Ochrana duševního vlastnictví . Získáte čtyři kredity a spousty užitečných informací, které můžete vstřebávat ve svém volném čase a na místě, kde se vám dobře pracuje.
Zatímco průmyslová práva vnímá většina studentů a bohužel i vědeckých pracovníků jako něco příliš vzdáleného, čemu zatím není třeba věnovat pozornost, ochrana autorských děl, softwaru a multimédií začíná být na akademické půdě čím dál ožehavějším tématem. Je porušování práv duševního vlastnictví skutečně realitou vysokých škol? O čem vypovídají nedávné razie na studentských kolejích? Na druhou část přednášky nazvané „ABC ochrany duševního vlastnictví“ jsme se proto rozhodli pozvat Radima Polčáka, vedoucího Pracovní skupiny pro právo a technologie na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a autora knihy Právo na internetu. Již během prezentace se rozproudila živá diskuze o tom, co je legální (mít uložený program na harddisku) a co je nelegální (program instalovat a používat), na co se vztahuje autorské právo (veškerý obsah internetu, např. mapy), za jakých podmínek lze využívat cizí autorské materiály (licence Creative Commons). Pokud se chcete dozvědět víc, vřele doporučuji pročíst si prezentaci Radima Polčáka, kterou si můžete stáhnout po přihlášení na našem webu.
Finance a mobility aneb výlety za hranice všedních dní
Možnost vyjet do zahraničí na cizí náklady je jednou z nejpříjemnějších stránek studia či vědecké kariéry. Grantů je velmi mnoho, jmenujme jen některé: Finanční mechanismy EHP/Norska, Erasmus, Erasmus Mundus, Mezinárodní visegrádský fond, 7. RP, TEP, ATLANTIS ad. Některé programy jsou decentralizované, tzn. že přihlášku podáváte v ČR, nejčastěji na vlastní škole či na Národní agentuře pro evropské vzdělávací programy (NAEP), jiné jsou centralizované (spravované z Bruselu). Pro vyčerpávající přehled o možnostech cestovních grantů doporučuji prostudovat prezentaci Ivany Haladové ze společnosti CrossCzech, kterou si můžete po přihlášení stáhnout na našich stránkách. Pokud vás zajímají možnosti financování vědeckých projektů, podívejte se na prezentaci grantových specialistů ze společnosti Ernst & Young, kterou vám také nabízíme na našich stránkách. Co se týče hledání finančních zdrojů pro váš výzkum, neexistují jednoduché rady a doporučení. První pomoc hledejte na internetu, v další fázi můžete oslovit grantového poradce. Projekt Tripod chystá nabídku grantového poradenství pro vědecké projekty na ČVUT, proto sledujte tento prostor.