Doc. Ing. Petr Horáček, CSc

Doc. Ing. Petr Horáček, CSc. je vedoucím oddělení automatického řízení Centra aplikované kybernetiky, které sdružuje špičkové výzkumné kapacity několika předních technických fakult v ČR, výzkumných ústavů AVČR a drobné inovativní firmy, které pomáhají s vývojem a komercializací jejich výsledků. V rozhovoru přibližuje radosti a strasti reálného aplikovaného výzkumu.

Jak byste představil Centrum aplikované kybernetiky?

Jak název napovídá, hlavní posláním tohoto centra je aplikovaný výzkum v oblasti kybernetiky. Na jeho činnosti se podílejí různé fakulty, které do něj vyčlenily kapacity a lidské zdroje. Centrum je to proto, že pracuje na oblastech, které jsou společné pro různé vysoké školy. Výsledky jsou pak lepší, než kdyby si každý hrál na vlastním písečku.

Z čeho je činnost centra financována?

Centrum financuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jde však o velmi dynamický projekt, který si musí na sebe částečně vydělat. To znamená, že určité procento ze svého rozpočtu musíme naplnit z prostředků neveřejných, tedy projektů, které někdo zaplatí, a nejsou to pracoviště ministerstev nebo veřejné instituce.

Můžete přiblížit, jak centrum funguje po praktické stránce?

Centrum fyzicky nemá jedno sídlo. Jednotlivá pracoviště Centra najdete na technických fakultách vysokých škol v Plzni, Praze, Brně, Ostravě a Zlíně a také ve výzkumných ústavech Akademie věd. Na ČVUT FEL je to Karlovo náměstí, kde existuje úzká propojenost s katedrami kybernetiky a řídicí techniky. V mém oddělení, které se zabývá automatickým řízením, pracují akademičtí pracovníci, studenti a doktorandi zejména odtamtud. Doktorandi zde pracují na svém Ph.D. a zároveň jsou placeni jako výzkumníci, jak je to běžné na západních univerzitách. Kromě nich je tu celá řada studentů, kteří placeni nejsou, ale pracují na bakalářských a diplomových pracích, které se váží k projektům Centra.

Kolik takových studentů máte?

V mé skupině jich pracuje pět. Zájemců je ale daleko víc, než kolik bychom mohli akceptovat, takže si máme z čeho vybírat.

Jak si vysvětlujete takový zájem?

Pracujeme na tématech, která jsou atraktivní a na výsledky jejich řešení někdo čeká. To je velký rozdíl od čistého akademického výzkumu, kde jsou jistě také velice atraktivní témata, ale s aplikovatelností se počítá zpravidla v delším časovém horizontu. Úkoly, které řešíme, jsou poměrně složité. Do výzkumu se tedy musí vždy zapojit více odborníků, kteří o daném tématu něco vědí. A v tom je právě tento aplikovaný výzkum unikátní.

Čím se v centru zabýváte konkrétně vy?

Jsem vedoucím pracovní skupiny, která se věnuje modelování, simulaci, řízení a rozhodování v sítích. Spolupracujeme s Českou přenosovou soustavou (ČEPS, a.s.), která má na starosti provoz sítě vysokého napětí v ČR a její stabilitu, a dále s Energetickým regulačním úřadem, který zodpovídá za hladký běh volného trhu s energiemi v ČR.

Jak jste se k této spolupráci dostali?

Naše algoritmy byly aplikovatelné na určitý druh problémů, které se v elektroenergetice vyskytují. Rozšířili jsme si naše know-how, abychom tyto úkoly dokázali řešit. V roce 2005 si z řady potenciálních řešitelů vybrala Centrum společnost ČEPS. ČEPS dnes svého rozhodnutí nelituje, neboť jsme velmi flexibilní a naše finanční nároky v porovnání s velkými společnostmi nejsou tak vysoké, což je dáno tím, že metodická část řešení je veřejná, publikovaná na konferencích a v odborných časopisech. a je proto hrazena z veřejných prostředků.

Nemáte problém s požadavky firem na ochranu duševního vlastnictví?

Ne. Když pracujeme pro koncové uživatele, tak jediné, co podléhá utajení, jsou jejich data, numerické výsledky a případně na míru ušitý software. O všem ostatním můžeme psát a také to děláme.

A spolupráce s ERÚ, kterou jste jmenoval?

Tento úřad nemá vlastní výzkumné kapacity. Pro svá rozhodnutí však potřebuje určité výpočetní nástroje a data. Porovnáním různých dat dokáže dospět k rozhodnutí a přitom minimalizovat riziko tendenčního zkreslení, které by hrozilo v případě závislosti na jediném zdroji informací. Jako centrum, které spolupracuje s univerzitami a není finančně závislé na žádném výrobci či distributoru elektřiny, platíme za důvěryhodného partnera, jehož hlas má váhu. Spolupráci s ERÚ a ČEPS nám v počátku výrazně usnadnila firma Cygni, která se energetikou zabývala, znala její problémy a mohla nám poskytnout kontakty na zadavatele úloh a odběratele výsledků. Bez ní by se projekt nedal realizovat, neboť mezera mezi námi a zákazníkem by byla příliš velká.

Dokážete si představit, že by to mohlo fungovat i napřímo, bez firemního prostředníka?

Teď už to tak je, ale trvalo asi 2 roky, než jsme si vypěstovali přímé vztahy. Průmysl má zpravidla k akademickému prostředí nedůvěru. Škola nedokáže dát garance, jak dlouho bude software či metodiku, kterou vyvinula, udržovat. Většinou je to tak, že na projektu pracuje jeden nebo dva doktorandi pod vedením docenta či profesora, a když doktorand odejde, tak je konec. Nelze počítat, že doktorand zůstane na jedné škole a pracovišti deset let. Vyškolí se, jde do praxe a pak se možná vrátí, obohacen o mnohé zkušenosti. Tak to má být, bohužel to tak ale nefungovalo a v mnoha případech ani nefunguje, protože lidi se většinou již nevrací a ti, kteří na škole zůstávají bez praxe, jsou svým způsobem jednostranně orientováni. Průmysl tedy většinou dává přednost velkým konzultačním firmám, které jsou sice drahé, ale mohou zaručit výsledek a následný servis.

Jak jste tedy získali důvěru průmyslu vy?

Je jasné, že ČEPS trochu riskoval, ale v Centru viděl určitou stabilitu, přece jen jsme větší pracoviště, know-how je poměrně široké. Když jeden člověk odejde, jeho místo zaplní další, který není úplným nováčkem. Když jsme do toho šli, rozhodně jsme nepatřili ke specialistům, za dva roky se však ukázalo, že jsme velice flexibilní. Pružnost spočívá v tom, že když je třeba projekt modifikovat, dokážeme se přizpůsobit. Zadání projektu není nikdy nalinkováno od A do Z, vždy se na něco zapomene, něco nového se objeví. Smlouvu s neúplným zadáním řešitelské firmy nerady podepisují, neboť si nedokáží naplánovat zdroje a pracovní sílu a při první změně si obvykle vynucují uzavření nové smlouvy. My takové situace naopak vyhledáváme, během řešení projektu se podílíme na úpravě zadání a děláme řadu věcí i nad rámec smlouvy.

Flexibilita však většinou bývá považována za slabou stránku akademických institucí…

V našem případě nejde o typický akademický projekt – máme smlouvu a máme termíny, které se musí plnit, jinak hrozí penalizace – na takové podmínky není škola zvyklá. Aby nebylo penále aplikováno , pořádáme pravidelné konzultační dny, které se konají téměř každý týden a umožňují zadavateli ověřovat postup řešení, tak aby se ke kontrolnímu dni již neobjevil žádný závažný problém.

Tím se dostáváme k projektu, který pro ČEPS řešíte. V čem spočívá?

Energetickou soustavu v ČR si můžete představit jako rybník, do kterého přilévá vodu domácí výroba a odčerpává domácí spotřeba. Protože jsme součástí evropské přenosové soustavy, existuje zde výměna energie se zahraničím. Úlohou provozovatele přenosové soustavy (správce rybníka) je, laicky a velmi zjednodušeně řečeno, udržovat výšku hladiny rybníka v předem definovaných mezích. Dále, pro výměnu se zahraničím platí určitá pravidla, která provozovatel sítě (ČEPS) nesmí porušit, jinak by nás Evropa mohla odpojit. V případě výpadku elektrárenského bloku bychom pak nemohli využít pomoci ze zahraničí, což by znamenalo velké problémy. Provozovatel přenosové soustavy si musí na rok dopředu nasmlouvat s nezávislými výrobci elektřiny tzv. rezervní výkony, které může v případě potřeby aktivovat a použít pro pokrytí nenadálých výpadků ve výrobě. K tomu potřebuje vědět, kolik rezerv má objednat, kolik ho to bude stát, od koho je koupí a jestli bude potřebný rezervní výkon vůbec na trhu. To je úloha, kterou řešíme.

 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Spolupracujeme s ČEPS a ERÚ, ale v energetice je řada dalších subjektů, které bychom rádi oslovili. Náš model je totiž velmi zajímavý i pro výrobce elektřiny.