Zleva: pror. František Vejražka, Aleš Vlk a Jaroslav Doležal

Jaroslav Doležal působil do roku 1995 v Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR, kde v roce 1993 inicioval založení pražské laboratoře společnosti Honeywell, jednoho z prvních společných výzkumných center v ČR. Dnes je výkonným ředitelem české pobočky této nadnárodní korporace a zároveň členem Rady pro výzkum a vývoj. Dne 28.11. přijal pozvání projektu Tripod, aby na ČVUT promluvil o své proměně z vědce v manažera.

Přednášku zahájil prof. František Vejražka, prorektor ČVUT pro vnější vztahy, který ocenil možnost neformálně se setkávat na půdě školy s uznávanými odborníky z praxe, neboť „kantoři se často množí nepohlavním dělením“. Samotný rozhovor, který vedl moderátor Aleš Vlk, probíhal ve velmi uvolněné atmosféře. Bylo znát, že Doležal se v akademickém prostředí cítí jako ryba ve vodě. Svůj přestup z vědy do byznysu podle vlastních slov nikdy nevnímal jako zásadní předěl a kategorizaci na vědce a manažery principiálně odmítá. Podnikání mu bylo blízké svou podobností teorii systémů, jíž se zabýval během své vědecké dráhy.

Čeští technici se neobejdou bez jazyků

Nepřeceňujme měkké dovednosti

Měkké dovednosti jako podnikavost či manažerské schopnosti jsou dnes podle Doležala poněkud přeceňované, což někdy může připomínat způsob, jakým se za dob komunismu prosazovala politická ekonomie. Ne každý totiž tyto dovednosti potřebuje ve stejné míře. V Honeywellu se osvědčila strategie sestavit jádro jakéhokoli nově vznikajícího týmu ze zkušených zaměstnanců a k nim nabrat ty méně zkušené, kterým toto uspořádání umožní profesní i osobnostní růst. Doležal v této souvislosti zavzpomínal na svého kolegu, Američana Douga Berta, který na rozdíl od českého vedení Honeywellu neměl s nedostatkem „soft skills“ u českých zaměstnanců nejmenší problém: „Ti kluci jsou perfektní, umí matematiku, fyziku. Ty měkké dovednosti je doučíme, opačně to ale nejde.“ Větším problémem než nedostatek měkkých dovedností u absolventů je podle Doležala nízká úroveň podnikatelského myšlení u vedení univerzit. O vedoucích kateder a výzkumných center rozhodují mnohem častěji počty impaktovaných článků než manažerské předpoklady.

Účast ve výzkumných programech je pro firmy komplikovaná

Spolupráce firem a univerzit by podle Jaroslava Doležala měla být dlouhodobá, tak aby na obou stranách mohli vyrůst lidé, kteří v této oblasti uvidí kariérní příležitost. Velké firmy si svou cestu k univerzitám najdou (Honeywell má s ČVUT uzavřenou rámcovou smlouvu), spolupráci by však neměla brzdit příliš náročná administrativa. Problémy mohou nastat u spolupráce v rámci výzkumných programů a evropských projektů. Firmy nejsou nastaveny na tak složitý systém, mají obavy, co se stane s právy duševního vlastnictví, které v projektu vznikne. Když společnost Honeywell vstupovala do programu TANDEM Ministerstva průmyslu a obchodu, nechala si připravit finančně náročný právní rozbor, přesto si ani teď nemůže být zcela jista, jak to dopadne. Časté jsou totiž případy, že se partneři raději nedohodnou, než aby se rozdělili

Je třeba podporovat excelenci

Doležal dále kritizoval přerozdělování evropských peněz na větší množství projektů v jednotlivých krajích, což České republice jako celku nepřinese žádnou konkurenční výhodu. Investovat by se mělo především do rozvoje center excelence, která budou skutečně na světové úrovni. Podle Doležala je však téměř nemožné dosáhnout konsensu o financování vědy a výzkumu. Ačkoliv se všechny zainteresované strany shodnou na potřebnosti současnou situaci změnit, v okamžiku, kdy by se mělo začít něco realizovat, Akademie věd ČR, vysoké školy i privátní sféra budou neústupně trvat na svých partikulárních zájmech.

Jak se řídí Honeywell

Společnost Honeywell je jedním z globálních hráčů na poli automatizace a řízení. Kromě toho je aktivní i v oblasti letecké a vesmírné technologie a podílela se na vývoji průzkumného vozítka na Mars i na misi Apollo 11, která přistála na Měsíci. Po spojení se společností Allied Signal na konci 90. let se její portfolio rozšířilo o turbotechnologie a speciální materiály. Nejvíc lidí však Honeywell může znát jako výrobce termoregulačních kohoutů pro radiátory.

Honeywell bývá řazen k americkému „rodinnému stříbru“; má tedy typicky americkou firemní kulturu a způsob řízení. V porovnání s německými nadnárodními společnostmi zde panuje nízká míra centralizace: manažer se zavazuje pouze k dodržování etického kodexu, zbytek je na něm. Tento přístup shrnul jeden americký nadřízený Jaroslava Doležala do dvou vět: „Sám bys měl vědět, co dělat. Nežádej povolení, pros o odpuštění.“

Velkou roli v rozhodnutí investovat do vzniku výzkumného centra v ČR sehrály relativně nízké personální náklady; ty se však postupem času začaly vyrovnávat se zbytkem Evropy. Hlavním důvodem, proč Honeywell nepřesunul výzkum a vývoj z ČR do Asie, ale naopak ještě posílil svoji přítomnost založením globálního vývojového střediska v Brně, je podle Jaroslava Doležala kvalita českých inženýrů.